Dopis, který mne přišel 23.9.2025 od návštěvnice mé výstavy v Klášterci nad Ohří

Milý pane Kohoute,
jako návštěvnice z Paříže jsem byla Vaší výstavou v Klášterci nad Ohří překvapena a hluboce okouzlena. Vaše obrazy nesou v sobě zvláštní poezii – jsou to zastavené okamžiky, plné emocí a příběhů. Připomínají mi filmové scény, které se však proměnily v malířské obrazy s vlastní duší.
Vaše práce se světlem a barvami má velkou sílu. Dokáže nejen potěšit oči, ale i zasáhnout srdce. Pro mě osobně to byl nezapomenutelný zážitek a setkání s uměním, které je originální, hluboké a opravdové.
Děkuji Vám, že jsem mohla Vaše díla vidět právě zde, v tomto krásném městě.
S obdivem
Žanet, Paříž

TV reportáž z vernisáže 

v Klášterci nad Ohří 3/4/2025

MILOŠ J. KOHOUT

Malíř a sochař který si občas ze svého půdního ateliéru odskočí do filmového i v různých oblastech, ať už to je scénograf, scénárista, fotograf, kameraman, režisér, střihač a tvůrce filmové magie v postprodukci a pod.

Malovat začal poměrně brzy  a již v roce 1978 měl v Praze první velkou samostatnou výstavu v galerii Michalská a od tohoto roku následovala dlouhá řada samostatných i společných výstav a to nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí.  

Získal řadu domácích ocenění i mezinárodních úspěchů. Jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách našich i zahraničních sběratelů, daleko za oceánem. Několik jeho děl vlastní přední zahraniční galerie.

Na konci srpna 2024 ukončil svou výstavu "Když květiny uvadnou" v galerii 3KinoArtPasáž v Praze Vodičkové ulici  a  začátkem října zahájil další samostatnou expozici "host Miloš J. Kohout" v Pop Art Studiu Prague v Michalské ulici 447/7, Praha. Je to malý návrat po mnoha letech na místo činu. Výstava byla ukončena 14. 3. 2025. Připravuje další samostatné výstavy i mimo Prahu. V Kulturním centru  Klášterec nad Ohří byla slavnostně otevřena nová výstava 3. 4. 2025 v 17:00 hod. Výstavu zahájil Tomáš Barták společně s báječnou čtveřicí moudrých sudiček Kateřiny Cajthamlové, Terezy Herz  Pokorné,   Kateřiny Kaira Hrachovcové, Moniky J. Čapkové a v doprovodu zpěváka Josefa Czenda Urbánka a Pavla Paya Bureše z Post-It. Otevření proběhlo v neskutečně nádherné atmosféře a netradičních prostorách, které obrazům dodávají opět jiný rozměr. Fokus TV natočilo příspěvek z vernisáže. 

https://www.youtube.com/watch?v=yTe42_KRPVA   

Na výstavě Czech production design 00-25 která byla zahájena 17.10.2025 v galerii Písecká brána rámci International Production Design Week, jste se mohli setkat s jeho zastoupením za 90 léta ve filmové scénografii

 https://www.czechproductiondesign.com/

Potichu se vrací do filmového světa, bližší informace jsou zatím tajné, ale věřte máte se na co těšit. V příštím roce začne natáčení.

Nová výstava společná se synem Martins Kohoutem (držitel Chalupeckého ceny) v krásné Galerie Josefa Lieslera byla 5.2.2026 slavnostně zahájena kurátorkou Pavlínou Vyhnálkovou, herečkou a spisovatelkou Terezou Herz Pokornou, spisovatelkou a nakladatelkou Monikou J. Čapkovou společně s multimediálním talentem Evou Turnovou.  Vernisáž proběhla ve velmi příjemné atmosféře.

Po návštěvě výstavy "Když květiny uvadnou" ještě v noci pod inspirací z obrazů, napsal Josef Czenda Urbánek text písně "Monet" pro Support Lesbiens.

https://www.youtube.com/watch?v=bOYPzLLT73U

V druhé polovině roku 2024 dokončil grafickou i výtvarnou podobu knihy "Neklidná růže" od talentované spisovatelky Moniky J. Čapkové, která je nyní již na knižním trhu. K této knize vytvořil i exkluzivní grafiku v nákladu dvaceti kusů. Nyní dokončil grafické ztvárnění dalších dvou knih pro nakladatelství Neklidná růže. První knihou je "50 let Básnění" od Kateřiny Cajthamlové a druhou již od známé autorky Moniky J. Čapkové román "Tajemný soused". Obě knihy naleznete v předních knihkupectvích nebo v předprodeji na stránkách nakladatelství Neklidná růže. Nyní pracuje na grafice pro knihu "Tigtol" jejíž příběh se odehrává v současné době, Praze a převážně v Nerudově ulici v jednom z konkrétních domů. Samotný příběh začíná v Rudolfínské době. 

Na motivy jednoho z jeho obrazů vznikla filmová reklama pro Coca Colu.

Výtvarně se podílel na 

Americkém celovečerním filmu "Na západní frontě klid"

Francouzsko-jugoslávském filmu "Seobe"

Česko-francouzském filmu "Poslední motýl",

České pohádce "Jestřábí moudrost"

Německé filmu "Detektiv KIapp"

Film ho nečekaně chytil do pasti na déle, než si představoval:

Výtvarník a scénograf 

"Akumulátor 1.",

"Válka barev",

"Kolja" film byl oceněn "Oscarem"

VFX režisér na filmech 

"Tmavomodrý svět"

"Mazaný Filip"

"Tajemství a smysl života"

Umělecký VFX dohled  

 "Kuky ".se vrací"

Netrvalo dlouho a začal i režírovat reklamní  spoty. Se svou první reklamou "Varta" byl nominován Asociací reklamních agentur ČR,

Za reklamu "Olympus" byl oceněn na "London International Awards"

Zlato získal pro "Panasonic" na "5th Advertising Festival Of The New Europe"

Na mezinárodní soutěži "Promax" v Los Angeles vyhrává prestižní ocenění "Golden Hit" spolu se soškou za obrazovou grafiku pro TV NOVA.

Kromě reklam natáčí české a zahraniční videoklipy, např.:

Zahraniční - Blur, Unigue II, Alexa Carington, Bilgeri (2 měsíce na MTV top 40 a vítěz European Music Video Award)

Z českých - Sluníčko, Despondancing, Lobby, Pražský výběr, Monkey Business, Lucie Bílá, Iveta Bartošová, Portless, Symfonik Rumpál a další.

Pracuje také na televizní grafice pro ČT, Novu, Primu. Jeho mediální pokrytí je opravdu široké.

Vytvořil audiovizuální prezentace pro pivovary "Pilsen Urquell" a velmi zajímavou prezentaci na 16 synchronně propojených projekčních plochách pro "Staropramen".

Výtvarně spolupracoval s divadlem Laterna Magica "Odysseus" a černým divadlem Jiřího Srnce "Alenka v říši divů". Natočil kontroverzní krátký film "Sen" s Karlem Rodenem v hlavní roli a psychologický příběh  "Oko".

V současnosti spolupracuje s F. A. Brabcem na přípravných pracech filmu "Broučci".

"5 otázek od Wendy Vivien Šimotové"

– Když mám napnuté plátno,
začíná můj vnitřní rozhovor –

Text kurátorky k vystaveným exponátům Miloše J. Kohouta v "Galerii Josefa Lieslera"  Pavlíny Vyhnálkové pro návštěvníky  2xK .

Tvorba Miloše J. Kohouta se v prostoru Galerie Josefa Lieslera otevírá knižní grafikou, která vznikla pro publikaci 50 let básnění Kateřiny Cajthamlové. Kniha představuje výběr ze tří deníků psaných od autorčiných třinácti let formou poezie. Výtvarné řešení reaguje na intimní rovinu textů – reflektuje křehkost vztahu mezi ženou a mužem, stav zamilovanosti i tělesně prožívané emoce, často označované jako "motýly v břiše". Motiv motýla zde zároveň nese význam neuchopitelnosti a proměnlivosti. Do grafické struktury vstupují rukopisné texty samotné autorky, místy se překrývající, což lze číst jako vizuální paralelu k prolínání myšlenek, vzpomínek a emocí v lidské mysli.

Druhá knižní grafika, vytvořená pro knihu Tajemný soused Moniky J. Čapkové, volně interpretuje její narativní linii. Vizuální jazyk sleduje příběh Anny, studentky medicíny, jejíž vztah se postupně proměňuje z idealizované představy v deziluzi. Motiv masky, klamu a následného úniku do jiného prostoru – Afriky – otevírá téma hledání autenticity a bezpečí. Setkání s novou postavou zde není jen romantickým obratem, ale spíše možností znovu definovat důvěru a vlastní hranice.

Na knižní tvorbu navazují fotografie vzniklé jako souhra náhod a vizuálních asociací. Autor zde pracuje s principem podobenství a optického klamu. Náhodné světelné situace a fragmenty městské architektury se v jeho vnímání proměňují v konkrétní obrazy a příběhy – postavu mimozemšťana E. T., Noemovu archu či rampu jako symbol přechodu. Město se stává scénou, kde realita neustále osciluje mezi konkrétním a imaginárním.

Výraznou část výstavy tvoří příběhová série fotografií Alenka v říši divů, Když v ráji pršelo a další. Tyto motivy otevírají existenciální rovinu autorovy tvorby: úvahy o vztahu muže a ženy, o křehkosti okamžiku, o dialogu mezi živým a neživým, o samotě i souznění. Fotografie se dotýkají témat svobody, divokosti i napětí mezi přírodou a lidskou civilizací, které spolu koexistují v neustálém, někdy harmonickém, jindy konfliktním vztahu.

Miloš J. Kohout se zde představuje také jako scénograf prostřednictvím fotografií z natáčení filmů Kolja, Akumulátor 1 a Válka barev. Dokumentuje vznik filmového prostoru jako pečlivě konstruované iluze: byt Františka Louky byl kompletně vybudován v ateliéru několik metrů nad zemí, včetně výhledu na kostel sv. Mikuláše. Součástí scénografie byly technické prvky, jako dešťostroj či živí holubi, které dotvářely autentický dojem každodennosti.

Zajímavým momentem je i film Válka barev, kde se interiér kanceláře podnikatele Rychmana ve skutečnosti nacházel v prostoru Veletržního paláce Národní galerie. Filmová fikce se tak přímo propsala do institucionálního prostoru výtvarného umění, čímž se symbolicky uzavírá kruh mezi realitou, inscenací a obrazem – tématy, která Kohoutovu tvorbu prostupují napříč médii.

Soubor tří fotografií Mimozemšťan, Miluji tě a Noc je příběhem tří žen v různých životních situacích. Mimozemšťan otevírá celek obrazem těla zbaveného identity. Silueta je rozostřená, téměř rozpuštěná ve světle, anonymní a zranitelná. Tělo zde není erotické ani konkrétní, ale cizí – jako by patřilo někomu, kdo se teprve učí být člověkem. V kontrastu k tomu stojí snímek Miluji tě, obraz fyzické blízkosti, která je intenzivní, ale neklidná. Dotek zde není jednoznačně útěšný – je zatížený váhou, závislostí, možná i bezmocí. Závěrečná Noc přináší obraz samostatné postavy v otevřeném prostoru. Silueta stojí proti dramatické obloze, mezi městem a vodou, světlem a temnotou.

A nakonec abstrahující fotografie Zamčeno, Slon a Tichá modlitba odkazují na určité momenty lidského zásahu. Zrezlé, zamřížované dveře ve fotografii Zamčeno nesou stopy času a opuštění. Nový zámek je naopak čerstvým gestem kontroly – pokusem uzavřít něco, co už bylo dávno uzavřeno samo. Fotografie vypovídá o lidské potřebě hlídat hranice i tam, kde význam dávno zmizel.

Fotografii Tichá modlitba lze chápat jako obraz nenápadné spirituality všednosti: bez ikon, bez gest, bez patosu. Modlitba se zde neodehrává v rukou ani v hlase, ale v trpělivém skládání, v rytmu, v přítomnosti. Fotografie mluví o potřebě zastavení, o řádu vznikajícím z chaosu, o víře, která není deklarována, ale tiše vykonávána.

Fotografie s názvem Slon je vizuálním spojením dvou světů, které se na první pohled vylučují, ale ve výsledku sdílejí překvapivě podobný jazyk. Masivní plocha betonové architektury se setkává s detailní strukturou sloní kůže. Obě hmoty působí těžce, neprostupně, poznamenané časem. Rýhy, praskliny a vrstvy nejsou dekorací, alezáznamem trvání – stopou tlaku, pohybu a dlouhodobé existence. Slon zde nefunguje jako exotický motiv, ale jako metafora paměti, síly a pomalosti. Beton, obvykle vnímaný jako chladný a neosobní, se v tomto spojení přibližuje tělu – získává měkkost, křehkost i zranitelnost. Architektura se stává organismem, organismus stavbou.

Miloš J. Kohout (1955) začal malovat již v raném věku a v roce 1978 se uskutečnila jeho první významná samostatná výstava v pražské galerii Michalská. Od té doby vystavuje doma i v zahraničí. Zásadní roli v počátcích jeho kariéry sehrál profesor František Dvořák, který jej uvedl do prostředí soukromých sbírek i zahraničních galerií.
Postupně se jeho výtvarná praxe rozšířila směrem k filmu. V 90. letech působil jako scénograf, výtvarník, kameraman a tvůrce filmových efektů. Podílel se na řadě významných filmů, mimo jiné Na západní frontě klid, Akumulátor 1, Válka barev, Kolja (Oscar pro sedm tvůrčích profesí), Tmavomodrý svět, Mazaný Filip, Kuky se vrací a dalších českých i zahraničních titulů. Jako režisér reklamních spotů získal ocenění London International Awards, cenu Promax – Golden Hit v Los Angeles a řadu evropských ocenění. Věnoval se také televizní a reklamní grafice pro Českou televizi, TV Nova a Primu a režíroval videoklipy, které se objevily v mezinárodních hudebních žebříčcích MTV, kde získal ocenění Videoklip roku.

Po letech intenzivní filmové práce se vrátil k malbě, která pro něj zůstává základním prostorem svobody. Výstavy Když květiny uvadnou, návrat do galerie Michalská formou půlroční expozice či téměř roční prezentace v Kulturním centru Klášterec nad Ohří představují významné milníky jeho tvorby. Jeho práce byla rovněž součástí přehlídky Czech Production Design 00–25 v rámci International Production Design Week.
V posledních letech se intenzivně věnuje také literatuře a vizuální podobě knih. Pro Nakladatelství Neklidná růže navrhl kompletní grafické řešení publikací Neklidná růže, 50 let Básnění a Tajemný soused – od výtvarného konceptu přes typografii až po limitované grafické listy.

https://kadan.eu/aktivity/galerie-josefa-lieslera/

https://www.kultura-kadan.cz/cs/objekty/galerie-josefa-lieslera.html